Čtyřicetiletá nadvláda Sovětského svazu se do tváře i ducha naší země zapsala opravdu nesmazatelným písmem.  To, co dělalo po staletí z lidí pracujících v zemědělství nezdolné a houževnaté „tahouny“ společnosti, to bylo v době socialistické vlády krutě a bolestně potlačeno. Období komunistické moci v naší zemi vedlo k faktické likvidaci selského stavu, soukromovlastnických vztahů a celé podnikatelské struktury. Došlo nejen k odcizení rolníka od půdy a dalšího majetku, ale k jeho naprosté degradaci do podřízeného postavení. Moderní podnikatelé a nejlepší hospodáři byli vyhnáni ze svých domovů a často i fyzicky perzekuováni. Na jejich místa byli stranickým aparátem dosazeni lidé, kterým chyběly jakékoliv zemědělské zkušenosti.  Jejich úkolem bylo rušit v zájmu cizí ideologie vše životaschopné a nahrazovat to novými „revolučními“ směry hospodaření. Na venkově došlo za necelé půlstoletí ke ztrátě tradic, devastaci duchovní kultury, zániku malých lokalit a dalším negativním jevům, jako například nečitelnosti situace v majetkoprávních vztazích, právní nejistotě apod.