Naplnění jmenovaného cíle ovšem nebylo tak jednoduché. Po roce 1948 byl z důvodu poválečného odsunu Němců z pohraničí a vlivem odchodu lidí z vesnic do měst v zemědělství pociťován vážný nedostatek pracovních sil. Vyvlastnění velkých zemědělských hospodářství nebylo z ekonomických, ani politických důvodů možné hned. Po vyvlastnění by se zmenšila tržní produkce zemědělství asi o 20% a hrozily i vážné politické důsledky, protože jak už zde zaznělo, přes veškeré propagandistické úsilí se nepodařilo na venkově vzbudit třídní nenávist k místním sedlákům. Byla proto nastoupena cesta potlačování těchto velkých hospodářství především pomocí zvýšených povinných dodávek, zvýšených daní, cenových znevýhodnění, odebírání zemědělských strojů, budov, záborů půdy, vytlačování těchto hospodářů na nekvalitní okrajové pozemky, zákazu najímání pracovních sil, snižování přídělů atd. Majetku tedy byli tito rolníci zbavováni až po tom, co nebyli schopni plnit povinnosti stanovené státem.

V roce 1950 musel hospodář s více než 20 ha odvádět státu z 1ha 10x víc než rolník s 2 ha a třikrát víc než závod s 5 ha.  Předepsané dávky byly prakticky nesplnitelné a každým rokem se navíc zvyšovaly. V důsledku toho se také zvyšovalo množství rolníků, kteří odmítli dodávky podepsat. Splnění dodávek ale i tak bylo nařízeno a z „odbojných rolníků“ se stali oficiální nepřátelé režimu. Sankce za nesplnění dodávek byly různé, například pokuty, vypínání elektrického proudu a od roku 1951 kromě trestu odnětí svobody a peněžité pokuty byl velmi často udělován trest propadnutí jmění družstvu nebo státnímu statku a zákaz pobytu v místě dosavadního bydliště, přičemž tento trest se vztahoval i na členy rodiny „provinilého“. Do konce dubna 1953 bylo z československých vesnic vystěhováno 1077 rodin.

Sankce za nedodržení dodávek se začaly zmírňovat v roce 1954, kdy se i sami místní funkcionáři odmítali na nich podílet. I tak ale kolektivizace zasáhla do života mnoha lidí. Celkem bylo vystěhováno 1888 rodinných celků, podle řady pramenů ale mohl být celkový počet vystěhovaných osob více než dvojnásobný. Podle zprávy původně určené pro ministra Rudolfa Baráka je uvedeno, že se kolektivizace dotkla 3000 až 4000 osob.