Vývoj strojů postupoval poměrně rychle, motory se neustále zdokonalovaly (nejprve ruční pohon, poté žentour, parní motory, benzinové motory a v meziválečné době i elektromotory) a jednotliví zemědělci neměli na nákladný nákup často dostatek peněz. Začali proto zakládat svépomocná družstva. Jednalo se zejména o rolnická družstva úvěrová, nákupní, odbytová, zpracovatelská a strojní. Z důvodu nedostatku potřebného kapitálu byla nejprve zakládána družstva úvěrová, tzv. Kampeličky, které poskytovaly účelový i investiční úvěr. Zemědělská družstva byla prospěšná všem hospodářům, bez rozdílu velikosti statku, ale postupem času se v nich prosazovaly zejména zájmy statkářů, protože jejich hlasy měly při hlasování největší význam. Váha hlasů byla řízena výší členského vkladu. Družstva organizovala společný prodej zemědělských produktů a nákup zemědělských potřeb, zejména již zmíněné zemědělské stroje. První strojní družstva (založená kvůli společnému užívání zemědělské techniky) začala fungovat už roku 1870.

Zemědělci v rámci družstva si půjčovali stroje bezplatně, ale na venkově docházelo běžně k půjčování zemědělské techniky i mimo svépomocná družstva. (buď za poplatek, anebo za výpomoc při sezónních pracích).