Stále hustší síť železnic spolu s rozvojem dalších dopravních prostředků, zvětšováním obdělávaných ploch, zvýšenou produktivitou výroby, která vedla až k nadprodukci zemědělských výrobků, vyústila v 70. letech 19. století v agrární a hospodářskou krizi. V důsledku rychlého technického rozvoje se zrychlila směna potravin mezi zeměmi a jednotlivými oblastmi v rámci jedné země. České plodiny se tak ocitly v konkurenci s plodinami dováženými. Tato krize vedla ve většině regionů Čech k přechodu od rostlinné výroby, která doposud tvořila těžiště zemědělské produkce, k živočišné. Postihla nejvíce drobné zemědělce a trvala až do 90. let. Snáze se samozřejmě nastalým podmínkám přizpůsobovaly velkostatky. Skoro všechny vrstvy rolnictva se kvůli krizi zadlužovaly a nezřídka pak docházelo k exekučním prodejům. V důsledku krize se část venkovského obyvatelstva přestěhovala do měst nebo dokonce do zahraničí.